Příběh Bludiček

A kdo vlastně Bludičky jsou?

Dle pověstí jsou to jakási světélka, či světélkující strašidýlka, která pocestné vedou buď hlouběji do bažiny, aby tam utonul (zlá bludička), nebo jej bezpečně vyvede ven z bažiny (hodná bludička). Objevují se většinou za temných nocí a vždy v lichém počtu. Často se také objevovaly v místech, kde byl ukrytý poklad. Ale jak to s nimi doopravdy je?

Bludičky nejsou rozdělené na hodné a zlé. Většina bludiček naopak pomáhala lidem najít správnou cestu ať už životní či pouze ven z močálu a jiných takových míst. Byly ovšem tak hodné a nápomocné, že je lidé začali zneužívat k získání bohatství, slávy a pro svou chamtivost si drželi bludičky násilím po svém boku. Lidé nikdy neměli dost, a tak se bludičky rozhodly osvobodit tím, že ty chamtivce a zlořády místo k pokladu zavedly do stinných bažin, kde pro vidinu blyštivých mincí, vrhli se ti pomatenci až na dno močálu. A tak vznikly pověry o zlých bludičkách, které vedou nevinné pocestné do bažin. Bludičky se stáhly do temno-temných lesů a byly viděny už jen málokdy. A aby se opět nestalo, že budou bludičky v zajetí těch chamtivých a zlých lidí, mohl je spatřit jen ten, kdo je opravdu chtěl potkat a měl s nimi jen dobré úmysly, nebo ten, který byl opravdu v nouzi. Bludičky s lidmi opravdu neměly dobré zkušenosti, a tak se skrývali v hlubokých lesích, na odlehlých loukách a u tůněk, kam jen měsíc dohlédne. Bylo jim dobře, ale přesto jim pořád něco chybělo..., snad ten hřejivý pocit na dušičce, kdy mohly dobrému člověku pomoci v jeho cestě životem. Přesvědčíme je, že je zde stále spousta dobrých lidí, kterým mohou věřit, a kteří budou rádi, že právě oni našli světlo své duše?